Představujeme Loktu She


Máme tu další kolo představování výrobců našich lokálních pokladů. Tentokrát přinášíme rozhovor s Aničkou a Bárou z Loktu She které věří, že nejlepším místem pro miminko je rodičovská náruč 🙂 Proto už nějakou dobu žijí jen a pouze nošením a pro nošení.


Prosím, představte vaší značku. Kdy vznikla, kdo za ní stojí, jaký je váš příběh?

Anička: To jednou po Vánocích přišla kamarádka s tím, že založíme chráněnou dílnu na výrobu ručně tkaných šátků. Že si to nastudovala a je to fakt jednoduchý. Já jsem obecně celkem hrr člověk, ale říkala jsem si, že to spíš bude fakt složitý, tak jsem k projektu přizvala ještě dvě holky, o kterých jsem věděla, že mají zkušenost se sociální prací a neziskovým sektorem. Celkem rychle se ukázalo, že chráněná dílna na ručně tkané šátky je nad naše síly, celý projekt procházel takovou postupnou přeměnou. Někde v tom procesu jsem ze šuplíku vytáhla návrhy na vzory strojově tkaných šátků a postupně jsme se začaly orientovat tím směrem. První půl rok jsme se scházely jednou týdně u nás doma - 4 ženy a hromada dětí, která vždycky z toho bytu udělala šílenou kůlničku na dříví, větší bordel jsme měli jen den před stěhováním. A neustále jsme vymýšlely, co bychom mohly dělat. Popravdě, já jsem docela dlouho úplně nevěřila, že z toho něco bude, jenže jedna z těch dvou holek, které jsem tenkrát přizvala, byla Bára. Cílevědomá, houževnatá, pracovitá. Zatímco my ostatní jsme stavěly vzdušné zámky a děti rozebíraly pěnové puzzle a mydlily se v ložnici, Bára sunula projekt po krůčcích dopředu. V nějakém okamžiku jsme se k ní my ostatní v té efektivní aktivitě více nebo méně připojily a začalo se to hýbat. Rok po první myšlence jsme měli natkaný zkušební šátek, na který byly moc pěkné ohlasy, a o další čtvrt rok později jsme spustily e-shop. Brzy se přidalo i nosící oblečení vlastní výroby, postupně přibylo i pletené zboží. Ty začátky byly fakt náročné, tři z nás krátce po spuštění e-shopu porodily druhé děti, první šátky jsme stříhaly samy, o víkendech, s obrovskými břichy jsme vláčely ty padesátimetrové role látek. Byl to fakt punk. Držely jsme se hesla Pipi Dlouhé Punčochy: “To jsem ještě nikdy nedělala, to mi určitě půjde.” Udělaly jsme v tom samozřejmě spoustu chyb, třeba první várku šátků jsme blbě nastříhaly. Ale vždycky jsme se zvedly a šly jsme dál.

Bára: Začátky byly o velkých kotrmelcích, změnách a osobních posunech. Všechny jsme se učily definovat své představy o firmě, tlumočit je ostatním a přijmout kompromis, který z diskuse vzešel. Někdy to bylo docela těžké. Každá jsme měla různé životní a pracovní zkušenosti, žádná z nás ale nebyla podnikatelkou a musely jsme se učit celou řadu nových věcí. Se vzdušnými zámky holek jsem se občas dost prala 🙂 Někdy v polovině příprav Loktu She mi došlo, že to prostě není sranda, není to zábava několika matek na rodičovskou dovolenou, ale je to velký projekt, který bude vyžadovat spoustu práce, není jisté, jaký výsledek z toho bude, ale věřím mu. Byl to vlastně i okamžik, kdy jsem převzala vedení týmu a dávám tomu hodně.

 

                                                                                 

Proč vás napadly právě šátky? Řešily jste to primárně pro svojí potřebu, nebo jste viděly díru na trhu? 

Anička: Částečně to vyplynulo z té původní myšlenky, částečně jsme viděly díru na trhu. Chtěly jsme cenově dostupné a zároveň krásné a pohodlné šátky a oblečení české výroby. Upřímně, s tou cenou jsme byly zpočátku docela naivní, říkaly jsme si, jak to půjde udělat levně. Postupně jsme pochopily, že když se chceme držet určitých principů - třeba výroba v ČR a přiměřené platy pro zaměstnance, kvalitní materiály, možnost vývoje - tak se to na ceně nutně odrazí. Naštěstí přibývá lidí, kteří to chápou a ocení. Ještě pro nás od začátku byla hodně důležitá podpora nošení - v tom si myslím jsme opravdu unikátní a věnujeme tomu hodně energie. Ke každému šátku přidáváme důkladně zpracovanou brožuru, ve které vysvětlujeme přínosy nošení pro dítě i rodiče, vyvracíme nejčastější mýty a nabízíme možná řešení problémů, které se při nošení občas vyskytnou. Spolupracujeme také s lektorkami nošení dětí.

Bára: Vlastní potřeby hrály roli spíš v oblasti oblečení na nošení dětí - nápady co vyvíjet vycházely hodně z toho, co jsme samotné potřebovaly, chtěly, přišlo nám to užitečné, ale nikdo to nedělal, nebo byla malá nabídka. Mně se třeba hodně líbil svetr na nošení, který jsem někde viděla na internetu a nedokázala si ho sama uplést. Lenka si ušila kabát na nošení svých synů a z něj později vznikl prototyp, Anička má ráda pletené věci a má skvělé nápady na vzory a složení šátků… .takhle se skládaly střípky nápadů co dělat. Diskuse nad tím jak to všechno zvládnout pak byly horší. Nejde prostě dělat všechno.

 

Jak a kde vybíráte materiál?

Pokud možno v ČR, případně v Evropě, pouze softshell vozíme z Číny, ten se tu prostě nedělá. Při výběru materiálu dbáme na environmentální aspekty jeho výroby. Moc rádi zužitkováváme materiál, který zbyl po jiných projektech - třeba v tkalcovně je takhle spousta nevyužitých přízí. A nám přijde zbytečné vytvářet pořád nové věci, když můžeme zužitkovat to, co tu je. Samozřejmě nutností je, aby materiály byly nezávadné pro děti do tří let.

 

Jak dlouho trvá cesta od prvního nápadu na produkt, po spokojeného zákazníka?

Anička: To je hodně různé. Vývoj prvních šátků trval skoro tři čtvrtě roku, u některých to ale byly i dva roky - třeba u našich krásných gradovaných šátků Motion. Nebo zavinovací svetry nám daly zabrat, vystřídali jsme tři různé pletárny a v určité fázi jsem fakt nevěřila, že ty svetry někdy budou. Pak jsme ale našli úplně báječnou pletárnu, se kterou je skvělá spolupráce, a ejhle, svetry jsou tu!

Bára: Dlouho 😀 U některých produktů si říkáme, jaká to bude brnkačka, ale jsme hrozné poctivky. Chceme mít takové produkty, za kterými si můžeme stát a nestydět se za ně. To s sebou nese celou řadu prototypů, testování, pilování detailů a samozřejmě i týmových diskusí nad tím, jak sladit naše rozdílné vkusy. Barvy, to je velká kapitola sama o sobě 🙂 často pak nezvládneme držet termíny, které jsme si daly. Někdy narážíme na překážky zvenčí, hlavně na upadající řemeslo - lidí a firem, kteří šijí dobře, jsou schopni přijímat naše zakázky je čím dál tím méně. I to vlastně vedlo k tomu, že jsme si vybavily vlastní šicí dílnu a snažíme se většinu naší produkce šít u nás.

 

Popište prosím, jak pracujete? S hromadou dětí kolem to asi nebude klasická pracovní doba od 9 do 5, nemýlím se? 

Anička: Každý je jiný. Děti jsou malé, tak se to hodně odvíjí od nich. Moji kluci teď začali chodit dvakrát týdně do školky, takže pro sebe mám dvě volná dopoledne. Většinou začínají tak, že se nevěřícně rozhlížím po tichém a klidném prostoru 😀 Ba ne, spíš odvedu děti do školky, na koloběžce dojedu do dílny, tam natočím na Instagram, na čem pracují holky v dílně, a pak se - když je to dobré - zaberu do nějaké hluboké práce 🙂 Děti s sebou někdy beru na focení, to často pojmu jako výlet s modelkou a jejími dětmi, při kterém jen tak mimochodem nafotíme šátky. Důležité je mít dost svačinek a teplé oblečení, když jedno nebo druhé podcením, tak je z toho rázem katastrofa, při které fotím na autopilota a až doma zjišťuji, co to v tom foťáku vlastně mám. Dřív jsem hodně pracovala do noci, což se teď snažím nahradit prací přes den. Asi stárnu nebo co, už ta noční bdění prostě nedávám.

Bára: Můj pracovní čas je hodně protknutý s dětmi. Přes den řeším provozní věci, telefonáty, výrobu, expedici, chodím na různé schůzky, probírám témata s Helenou - naší pravou rukou. Děti jsou v dílně jako doma - když je musím mít všechny tři a ještě se tam potkáme s Aničkou a jejími dětmi, vypadá to tam jak na hřišti 🙂 Třikrát týdně jsem v dílně na pár hodin, odkud pak jedu vyzvednout nejstaršího syna do školky, vyrazíme všichni někam ven, vypnu zvuk na telefonu a pár hodin nepracuji. K hluboké práci se dostávám až v noci, když děti spí - musím pracovat hodně s počítačem a to mi děti příliš netrpí. Někdy je dost těžké neusnout večer s dětmi a ještě těžší je se probudit do plného vědomí a sednout k práci. Já i Anička jsme ale schopné i na úkor vlastního nepohodlí zatnout zuby a zabrat, když je to prostě potřeba. Můj muž také podniká a naše práce se na dětech projevuje hodně - oba kluci si ve dvou letech vymysleli vlastní firmy, které postupně budují. Vítkova “Speciáta” už prošla velkým vývojem, má řadu zaměstnanců, reaguje na trh a postupně mění své zaměření. Je sranda to sledovat a občas je to dost poučné. Naštěstí ale vědí, že neděle je od slova nedělat 🙂

 

Co je pro vás při vašem podnikání nejtěžší?

Anička: Ta noční práce a z ní plynoucí únava a vyčerpání v určitých fázích, kdy se sejde několik katastrof najednou. Třeba loňský advent byl hodně náročný, strašně moc práce a výsledky vlastně nikterak závratné. To je pak fakt těžké najít motivaci a hlavně - necítit se jako úplný looser. Těžké je i to, že spoustu věcí opravdu děláme poprvé, učíme se za pochodu a děláme samozřejmě chyby. Třeba po porodu bylo strašně těžké najít motivaci k tomu, naučit se něco nového - přišlo mi to úplně mimo moje kapacity. Naštěstí se to pak postupně zlepšilo 🙂 Těžké je i najít balanc mezi prací, rodinou, časem s dětmi. Obě jsme s Bárou hodně kontaktně laděné a vnímám, že obě řešíme, jestli dětem nedáváme málo. Ale asi ne, děti nám rostou do báječných lidí, tak snad to s námi jako matkami nebude tak špatné 🙂

Bára: jak říká Anička - najít balanc. Neumím dělat věci povrchně, neumím práci tak nějak odbýt, aby bylo hotovo, a tím pádem potřebuji více mentální i časové kapacity. A času mám málo - beru si ho na úkor spánku a někdy je to už náročný a jsem ve skluzu. Naštěstí mám Aničku, která mě hlídá, kolegyně a svou skvělou rodinu. Může to znít jako klišé, ale ani jedna z nás by nemohla dělat to, co dělá bez podpory svých partnerů a rodičů. Moji rodiče často hlídají a jsem jim za to moc vděčná. Můj muž mě dokáže podpořit, když je té únavy moc a je vždy připravený se mnou diskutovat, když potřebuji “myslet nahlas”.

Můžou se zákazníci Mamarketu těšit na nějaké novinky od Loktu She?

Anička: Novinky budou 😀 na stavu je několik krásných nových barevných kombinací, jeden nový a pro mě velmi osobní a srdeční vzor…. A ve skicáku se chystají další věci. Teď Loktu She oslavila třetí narozeniny, takže je ve věku, kdy se jde do školky, a na to jsme nachystali parádní batůžky. Testovala jsem je teď týden na horách a jsou super. Vymýšlela je naše skvělá kolegyně Alena, která za ty dva roky, co u nás je, ohromně krejčovsky vyrostla. Což je úžasné to sledovat.

 

Proč by podle vás, zákazníci měli dát přednost nákupu od lokální značky před řetězcem?

Anička: Já strašně nerada někomu něco předepisuju 😀 Pro mě samotnou je důležité vědět, kdo tu danou věc vyrobil, z čeho je udělaná, že je kvalitní a že byla vyrobená v důstojných podmínkách. Taky mi přijde lepší s rozmyslem nakoupit hodně kvalitní věci v menším množství než se za stejné peníze zavalit hromadou nekvalitních věcí neznámého původu. Zásadní mi přijde i to, že při nákupu od lokálního výrobce přesně víte, že peníze jdou tomu kdo danou věc vymyslel a vyrobil. U řetězce nejvíc profituje vysoký management, ti, kdo dané věci vyrábějí a prodávají, z toho mají minimum.

Bára: Nedávno jsem viděla obrázek na netu, který přesně vystihoval můj postoj - když nakoupím v řetězci, jsem jen číslo ve statistice zvyšující obrat. Když nakoupím u lokální značky jsem zákazník, kterého si firma váží a těší ji, že mi udělala radost svým produktem. A tak to vlastně mám i já se vztahem k našim zákazníkům. Za jménem v objednávce vidím příběh rodiče a miminka, jsem ráda, že jim mohu nabídnout víc než jen šátek nebo kabát, ale i podporu, informace a vlastně i komunitu, kde mohou sdílet své radosti i starosti.

 

 

Jak se vám daří kloubit mateřství a podnikání? 

Anička: Momentálně mám pocit, že díky té školce celkem úspěšně, předtím to bylo horší, někdy jsem byla fakt utahaná a protivná. Máme jen jednu hlídací babičku, která bydlí 200 kilometrů daleko. Můj muž je taky hodně aktivní, zároveň se hodně aktivně angažuje doma a o domácnost se v některých ohledech stará víc než já. V každém případě je to velká škola disciplíny, tolerance, umění odpočinku, time managementu a tak.

Bára: Některé dny to jde lépe, některé hůře. Obecně si ale myslím, že díky práci jsem schopná některé náročné mateřské chvíle brát více s nadhledem a tak trochu si je i užívat. Kromě Loktu She jsem ještě aktivní ve dvou neziskovkách a snažím se držet si svou původní profesi občasnými odbornými aktivitami, takže děti mají pestrý program se mnou. Co nezvládám je domácnost, návštěvy k nám moc nezvu 🙂

 

Na jaký váš produkt jste nejvíc pyšné?

Anička: Pro mě je to asi náš nosící svetr. Je geniální, ohromně pohodlný, sluší ženám i mužům a využijete ho i v těhotenství. A strašně mě bavilo ho vyvíjet, Bářina tchyně nám pletla první prototyp - vždycky jsme vymyslely, co a jak, ona upletla 20 cm, pak jsme to zkoušely, ona zas něco vypárala, upletla to jinak… pak jsme ho testovaly, řešily límec, ale vlastně to celé trvalo jen půl roku, což mi přijde skoro jako zázrak. A pak mám moc ráda šátky Silvan, na ty jsme hodně pyšná, to se nám s Evou Chmelovou fakt povedlo 🙂

Bára: Souhlasím s Aničkou - oba naše svetry jsou báječné, vymazlené a užitečné. Ráda je nosím a u zavinovacího svetru mě neustále baví úžas nad žlutou barvou. U šátků to mám vlastně docela těžké - vzor Bird Garden je srdcovkou kvůli vzpomínkám na jeho tvorbu - byl náš první, bylo napínavé, jak jsme s mužem seděli několik nocí na gauči a učila jsem se pracovat s grafickým programem. Všechno jsme dělali svépomocí na koleni. Jsem taky nesmírně ráda, že se povedlo vydat Silvan a těším se na jeho další rozvoj. Je to skvělý vzor, jeden z prvních, který Anička nakreslila a díky Evě a desinatérům tkalcovny se posunul k dokonalosti. Máme nápady, jak s ním dál pracovat.. Hodně se taky těším na další kolekci větrovek, které právě šije naše kolegyně Zuzka.

 

Můžete nás, prosím, na závěr ještě inspirovat? Jaké jsou vaše oblíbené lokální značky? 

Anička: Mám moc ráda Evu Chmelovou a její Dezén, úzce s ní spolupracujeme a myslím, že to obě strany moc baví. Moje milované papírnictví By myyna od Markéty Jinochové nikdy nezklame a moc mě těší sledovat její vývoj. Liberecké sukně Black Mountain, to je velmi inspirativní podnik. Hry Maty Moves a věci od Lucie Ernestové - mám ráda její diáře i hry. Nesmím zapomenout na Koloběh Lucie Čapkové, ten je super. A Daya! Skvělé šaty. Je jich teda ještě mnohem víc 😀

 

 

 

Nabídku výrobků od Loktu She najdete po kliknutí na kouzelné tlačítko níže 🙂

 

Napsat komentář