Holky, co spolu kují pikle

Za značkou Pikle stojí dvě ženy, které snad ani nemohou být rozdílnější. Jana, jak ji znám já, je přemýšlivá, uzavřenější, váhavější. Jitka překypuje energií, slovy a s ničím se moc nemaže. Přesto (nebo právě proto) se v spolupráci našly a společně budují z mého pohledu jednu z nejzajímavějších značek s českými hračkami.

Jani, ty jsi historicky Pikle zakládala. Tehdy to byly ještě Pikle z pytle. Přiblížíš, prosím, jak se celý váš příběh začal psát?

Ano, je to tak. Pikle jsem založila v roce 2015. Začínala jsem prodejem kreativních pytlíků. Hodně jsme doma s dětmi vyráběli, vždy mě bavilo tvořit. Chtěla jsem maminkám ulehčit práci a nabídnout v pytlíčcích připravené věci k dotvoření dětmi. Po čase jsem ale zjistila, že jsem to dělala jenom srdcem, neměla jsem to spočítané. Zkrátka to nevycházelo. V podnikání jsem typický srdcař. Potřebovala jsem někoho, kdo by mi pomohl s tou ekonomickou a prodejní stránkou věci. Ale zároveň by sdílel i mé nadšení a byl kreativní. A tak osud zařídil, že jsem potkala v pravý čas Jitku.

Jak jste se potkaly?

(Jitka) Já na mateřské založila cutblog o řezání na plotru. Spolupracovala jsem v rámci soutěží i s bloggerkami a jednou z nich byla i Míša Záleská (Hrajeme si jinak). Míša potřebovala školení, jak pracovat s plotrem, tak jsem jí ho šla udělat k ní domů. A tam jsme se potkaly s Janou. Takže náhoda 🙂

A ty jsi, Jitko, tou dobou podnikala?

Chtěla jsem podnikat, ale nechtěla jsem to dělat sama. Ale nebylo to tak, že bych někoho aktivně hledala. Líbilo se mi, co Jana dělá a jak o tom přemýšlí.

Holky, a byla to „láska na první pohled“?

(Jana) Já jsem to taky brala tak, že jdu na školení plotru. Zmínila jsem se, že někoho hledám a Jitka jen tak mimochodem řekla, že kdybych nikoho nenašla, tak by to se mnou dělala.  Nejdřív jsem tomu nevěnovala pozornost a úplně to přešla. Ale pak mi to vrtalo víc a víc v hlavě. A tak jsem jí zavolala.

(Jitka) No to ne. Ale na druhou stranu, měla jsem pocit, že by podnikání s Janou nebylo „one man show“. Když jsem mluvila, tak poslouchala. Také se mi líbilo, že je Jana konzistentní, zachovává si koncept a filozofii. Postupně jsem si uvědomila, že by mi to s Janou sedlo. Zároveň jsem věděla, že nechci začít podnikat s kamarádkou, kterou znám léta, ale nikoli pracovně. To bývá často rychlá zkratka, jak ukončit hezké přátelství.

S tím rozhodně souhlasím, takových příběhů jsem slyšela mnoho. Jak dlouho vám trvalo si opravdu plácnout?

No vlastně to bylo docela rychlé. Přibližně 3 týdny jsme se různě bavily. Pak jsme si spolu udělaly večer u vína, a nakonec si poslaly finanční návrhy spolupráce. Jitka má za sebou z podnikání špatnou zkušenost, takže jsme to chtěly udělat „čistě“. Vzhledem k tomu, že kolem Piklí již byla vybudovaná základna fanoušků, a navíc zpracované logo a vizuál, rozhodly jsme se nevytvářet novou značku, ale ponechat Pikle.

 Popište prosím, jak pracujete. Děláte všichni všechno?

(Jitka) To ne. Naprosto přirozeně si úkoly rozdělujeme. Janu baví věci, které nebaví mne a naopak. Baví jí dělat zázemí, což mi naprosto vyhovuje. A navíc mne krotí v mých hrr nápadech. (Jana) Voláme si tak 150x denně 🙂 Osvědčilo se nám pracovat spolu, když to jde. Jitka se u mne připojí na Wi-Fi a pracujeme každá na něčem jiném, ale vedle sebe. No a po večerech si to doma lepíme každá zvlášť 😀

Jaký je obvyklý pracovní den Piklí? Máte nějaký řád, pravidelné činnosti, nebo nelze plánovat?

(Jitka) Každý den je jiný, a proto nás to taky baví. Plánujeme aktivity podle toho, co zrovna řešíme. Ideální stav, který se tedy stane málokdy, je, když jsou obě děti od 9 do 15 ve školce.  Někdy celý den sedíme u počítače, někdy třídíme dřevěné nádobíčko, někdy chodíme po schůzkách. U Jany je sklad, takže do toho balí a je taková naše skladnice.

 Dost věcí děláte doma. Neplánujete do budoucna nějakou společnou dílnu nebo kancelář?

(Jitka) Ani ne. Takhle nám to zatím vyhovuje. Obě máme malé děti, proto dává smysl mít to doma a využívat tak čas po večerech, když spí. Zázemí máme u Jany, kde máme jednu místnost, kterou používáme jako sklad a někdy tam chodíme „na brigádu“ a polepujeme celý den třeba krabičky. Ale je pravda, že velkou část děláme každá u sebe doma.

Pokud byste měly říct jeden produkt, který je vaše srdcovka, který by to byl?

(Jana) Rozhodně Sada menarche. Moc mne těšilo ten produkt vymýšlet. Vidím v něm smysl a myslím, že je opravdu potřeba. Začaly jsme se o téma menstruace do hloubky zajímat a bylo neuvěřitelné, kolik jsme se my dvě v našich téměř 40 letech, toho nového dozvěděly. Ano, je tady dostupná osvěta materiální, ve smyslu, jaké hygienické potřeby si pořídit, již méně se ale mluví o emocích a vlivu cyklu na ženu.

(Jitka) Bavilo mne to posouvat. Krůček za krůčkem to s Janou vymýšlet. A taky jsme narazily na úžasné ženy! Katku Juřenčákovou, Markétu Ziku Koppovou a Katku Kadlecou. Skvělou kreslířku Kateřinu Zadákovou, která tomu dala krásnou formu. Sadě menarche jsme uspořádaly křest, a popravdě, to byl pro mne velký doják. Asi i díky tomu, jsem k ní dostala velmi osobní vztah. 

Jak je vidět, vaše nabídka se pořád rozšiřuje. Prozradíte, co nyní chystáte?

Flustrubka! (Jitka vítězoslavně vytáhne cca 30 cm dlouhý „klacek“). Chtěly jsme tentokrát něco více pro kluky. Tahle trubka střelí až 30 metrů. Ještě řešíme pouzdro, aby ji mohly děti nosit pohodlně s sebou. A také chystáme kartičky na vyprávění příběhů – Prosviť a vyprávěj. Bude to ideální aktivita na večer do postýlky. Teď je testujeme s mými kluky a jsou z toho nadšení, moc je to baví.

Hračka, kterou jste se výrazně zapsaly, byl Kufříkov. Od té doby jsme u vás viděli různé variace na kufříky. Nabízí se otázka, proč kufříky?

(Jana) Když jsem byla malá, často jsem si dělala pokojíčky, třeba z krabic od bot. Vytvářela jsem celé světy. Přišlo mi líto, že v dnešních hračkách je všechno hotové a děti nemají příliš prostor rozvíjet svoji kreativitu. Spousta dětí dnes neumí vůbec šít. Přála jsem si vytvořit hračku, která by byla jednoduchá a děti by si jí mohly dotvářet. A pak se Gábi z Utukutu zmínila, že má zbytky překližek, ze kterých by se dal dělat nábytek… a napadlo mne vytvořit Kufříkov.

Chtěla jsem, aby byl opravdu do detailu propracovaný, takže jsem oslovila například Markétu Jinochovou alias Mynnu, která ho ilustrovala. Dyzajnérské studio EP, které se zabývá nábytkem pro děti, navrhlo mini nábytek z překližky. Nechala jsem ušít svlékací peřinky do postýlek, aby se daly vyprat. A také jsme vymysleli kartonáž, která neslouží jenom k fixaci při dopravě, ale pomůže rozvinout hru a vytvořit další místnost. Dělá mi velkou radost, když vidím, jaké hry a scény děti dokážu s kufříky rozehrát.

Kdo je vašim mentorem v podnikání? S kým se radíte?

(Jana) Radíme se samozřejmě my dvě spolu, ale máme štěstí na komunitu holek kolem sebe, se kterými konzultujeme nové produkty, ale i sdílíme společně problémy v podnikání. Mezi ně patří třeba Míša z Hrajeme si jinak, Gábi z Utukutu, Mynna…Adam (můj muž)  se nám snaží pomoct s ekonomickou stránkou podnikání…

(Jitka) Já mám Janu 🙂 A pak samozřejmě děti.

To je fajn, že to říkáš. Stalo se někdy, že vám děti hračku zkritizovaly?

Občas se to stane. Je to pro nás takové výstražné světlo, abychom nedělaly hračky, které se líbí rodičům, ale ne dětem. A může to být třeba jenom v použité barvě. Někdy nás překvapí, že děti tu danou věc začnou používat jinak, než jsme to myslely. A my to pak přizpůsobujeme jejich skutečnosti.

Holky, mohu otázku na tělo, prosím? Máte krásnou značku, skvělé produkty, ale uživí vás to?

(Jitka) Jinou práci nemáme, ale ještě se tím neživíme. Já mám zatím zdroje z prodeje nemovitosti a Jana má podporu v rodině. Daly jsme si limit do konce letošního roku. Pak si uděláme rozvahu a uvidíme, zda to zvládneme nebo si budeme muset najít nějakou bokovku. Jdeme do toho po hlavě, na 200 % a samozřejmě bychom chtěly, aby nás to živilo. Myslím si, že to teď máme opravu dotažený, co se týče EAN kódu, etiket, balení. I cenovou politiku jsme nastavily tak, abychom naše věci mohly nabídnout i velkoobchodně a nebyly jsme ve 100 % odkázané na prodeje pouze u nás na e-shopu. Všechny peníze máme v zásobách a vše co vyděláme, investujeme zase zpátky do firmy. Tím, že máme výrazně sezónní zboží, vlastně čekáme, jak dopadne letošní rok. 80 % našeho obratu děláme od září do prosince. Teď máme okurkovou sezonu, proto jsme rády za Sadu menarche, kterou nevnímáme jako hračku a není to tedy tolik sezonní produkt. Takže abych to shrnula, v současné chvíli se nám peníze točí, nic nového do toho nedáváme, ale ani si z toho zatím nic nebereme. Uvidíme v příštím roce.

 Jak řešíte výběr vašich dodavatelů?

(Jana) Snažíme se, aby materiál, který používáme, byl z České republiky. Dalo by se říct, že je to takový náš program 😉 Jediná věc, která nepochází z lokálních zdrojů, jsou peříčka do lapačů snů a plechová krabička na Piknik. Tam se nám stále nedaří sehnat dodavatele resp. českého výrobce. Máme nastavené poměrně přísná kritéria kvality. Potřebujeme být s našimi dodavateli spokojené. Teď jsme třeba hledaly nového dodavatele na dřevěné dílky a našly nového soustružníka na figurky, a i když tu cenu nemá úplně nejlepší, tak je to super chlap, který svojí práci dělá srdcem. Můžeš se jít podívat do jeho dílny… a takhle my si vybíráme dodavatele. Většinu známe osobně. Viděly jsme jejich dílny, ateliéry, tiskárny. Chceme je znát, mít s nimi osobnější vztah. Vše je pak samozřejmě i jednodušší na domluvu. Zároveň máme radost, že zrovna těmhle konkrétním lidem můžeme „dát vydělat“.

 No a kde všude vlastně své zboží prodáváte?

Prodáváme online i offline. Nejvíce přes náš e-shop.  Moc rády jsme za spolupráci s Agátiným světem, dále prodáváme v CLAF na Chodově, v Placebaby v Brně, v Hugo chodí bos v Praze a v dalších e-shopech a menších kamenných obchůdcích. Sadu menarche máme v Kalíšku v Holešovicích, v e-shopu Samostatné dítě a v Pesarshopu v Českých Budějovicích. No a samozřejmě prodejní festivaly a markety. Každá akce je jiná, ale máme to moc rády. Při online objednávkách nám zákazníci zpětnou vazbu obvykle neříkají, proto je pro nás cenné setkat se se zákazníky i v reálném světě. Říkají nám, jak se jim produkty osvědčily a někdy i nápady, jak je vylepšit.

 Festivaly mají výhodu osobní interakce se zákazníky. Máte nějaký hezký zážitek, který vám utkvěl v paměti?

(Jitka) Já měla silný zážitek na KIDu v Bratislavě. Přišla za námi holčička, která měla ušetřené své vlastní peníze. Opatrně je vysypala na stůl a koupila si růžový kufřík domácnost, který si vyhlídla. A to byl pro mne doják. Sama si na něj šetřila, nekoupili jí to rodiče. Byla to její vlastní volba. Dokonání jejího předchozího snažení.

(Jana) Já mám oblíbenou Rozárku. Holčička, která přišla na prvním Mini a celý dopoledne si hrála s Kufříkovem. A pak přišla i druhý a třetí den festivalu. Další rok přišla s maminkou, která byla těhotná a naposledy již přišli s malým bráškou. Moc se mi líbí, že se takhle stáváme součástí rodinných příběhů. Kufříkov Rozárka nakonec skutečně dostala, takže happyend 🙂

Mrkněte na jejich krásné produkty na Mamarketu.

Fotky nám nafotila jako vždy naše skvělá Kačka by_kaca_photo.

Napsat komentář